Jdi na obsah Jdi na menu
 


Co Andělku trápí

13. 11. 2008

Myslím, že se nepletu, když napíši, že v roce 2000 byla prezentovaná tzv. Bílá kniha výchovy a vzdělávání. Tento právní dokument České republiky deklaroval mimo jiné i zásadní a zlomovou myšlenku - rovnost přístupu ke vzdělávání pro všechny skupiny obyvatelstva, zejména rovnost v přístupu k povinnému základnímu a bezplatnému vzdělávání. Z tohot dokumentu vycházel tzv. Školský zákon (zákon 561/2004 Sb.), který spatřil světlo světa v roce 2004. Všichni Andělčini kamarádi, kteří jej pozorně četli, zajásali. Zákon otevřel cestu k individuální i skupinové integraci hned několika ustanoveními. Pravda - kolik čtenářů zákona, tolik jeho výkladů. Nicméně slibný začátek to byl. Ale jenom do okamžiku, kdy vstoupila v platnost vyhláška 63/ 2005, která velmi šikovně až šalamounsky udělala tlustou čáru za záchvěvem lidství našich zákonodárců. Tato vyhláška umožňuje ředitelům škol, aby "souhlasili s přítomností osobního asistente žáka ve škole". A opět je tu naše stará pravda - kolik lidí vyhlášku čte, tolik je jejích výkladů. A někteří ředitelé si to vyložili po svém. Na základě možnosti dané touto vyhláškou tlačí rodiče dětí s handicapem k najímání a placení osobního asistenta dítěti, který v době vyučování dítě nakrmí, převine, a který - protiprávně, vykonává i činnosti spadající do oblasti kompetencí asistenta pedagoga. Tak se naše povinné bezplatné základní školství stává pro mnoho rodičů dětí s postižením po čertech drahou záležitostí. A je po rovnosti, milá Bílá kniho. Nicméně - papír unese všechno, že ano. Ale unesou všechno i rodiče dětí s postižením?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář